Monografie Míla Doleželová ve vysílání Českého rozhlasu Plus.

Monografie Míla Doleželová vydaná ke 100. Výročí narození malířky

Otázka pro tvůrce knihy: Co se Vám vybaví, když se řekne Míla Doleželová?

PhDr. Alena Mizerová, ředitelka Nakladatelství Masarykovy univerzity Munipress

„Přenesla se na nás tvůrčí posedlost malířky…“

„Několik měsíců redigování úžasných rukopisů knih. Byla to doba hledání, objevování a získávání zdrojů, grafik i dokumentů o Míle i jejím muži, malíři Jiřím Marešovi. Jejich tvorba i životní příběh je zdokumentován i prostřednictvím téměř 300 reprodukcí.

Jako by se na nás tenkrát přenesla tvůrčí posedlost malířky, sedávali jsme společně s editorem Alešem Filipem, grafikem Jakubem Konvicou, kolegyní Radkou Vyskočilovou i s autory často dlouho mimo pracovní dobu nad výběrem fotografií, grafickým pojetím, návrhy obálky. Trávili jsme víkendy ´s Mílou´. Zažívali jsme i napětí, zda se podaří knihu vydat, tiskárny hlásily nedostatek papíru, ceny prudce rostly…Záchranné lano nám podaly Tiskárny Havlíčkův Brod. Výrobu dotovaly a reprodukce děl vytiskly věrně originálům….Věřím, že Míla i Jiří mají z knihy radost.“

Vydavatel: Nakladatelství Masarykovy univerzity Munipress

PhDr. Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury 

„Její díla ke mně mluví jasnou řečí mocně nadané ženy, která pro sebe i okolí objevovala dosud spíše neznámý svět Romů. Nacházela v něm nezvyklou upřímnost a sílu citů tak, že kouzlu těchto barevných lidí celoživotně propadla. Od 70. Let minulého století se v jejím díle sice objevuje už převážně křesťanská tématika, přesto hledíme do tváří Panen Marií nebo obecně světic a trpitelek či Ježíšů Kristů, kteří zhusta mají stále stejné romské rysy.

Ve své stati se zabývám rozborem námětů jejích děl, častěji přímo jejich obsahovou stránkou. Autorka Romy kreslila a malovala od 50. Let, zachytila tak rysy jejich kultury v momentě jejího i vlivem politických okolností kvapného zániku. Využívala jako předlohu jednak situace a obrazy odpozorované přímo v romských lokalitách, ale také fotodokumentace, zejména od své přítelkyně etnografky Evy Davidové, též propadlé romskému tématu. Také ve své stati srovnávám i zobrazování témat z romského života a projevů kultury, jak u této profesionální výtvarnice, tak v dílech neškolených romských autorů. Dostávám se k tomu, že podobně jako Doleželová i mnozí z těchto autorů se inspirovali pro svá díla – s mnohdy obrozeneckým obsahem – ve fotodokumentaci etnografů a někteří z nich se inspirovali zpětně dílem autorky samé. Proto, že ve svém díle zachycovala v ´hodině dvanácté´ zanikající svět.“